(Věnováno jako poděkování mému manželovi Mirkovi, který mě za Gaudím vzal, a který již léta nadšeně sdílí mé astrologické nadšení.)

Prolog

Stalo se, že jedné noci, kdy se červen blížil ke svému závěru, narodil se  v městečku  Reus, pár kilometrů od španělské Tarragony  – genius.

Když se narodí geniální dítě, ono se o tom v tom okamžení většinou nic netuší…dnes však nemůže být pochyb – čas to už myslím dostatečně prověřil.   Chlapce, který se narodil jako pátý syn do skromných poměrů v rodině kováře- kotláře, pojmenovali  Antonio. Jeho příjmení znělo a zní věhlasně dodnes – Gaudí…a kdybychom se podívali na chlapečkův nativní horoskop, třeba hned v okamžiku narození, bylo by nám to jasné hned.

Anebo …ne?

Antonio Gaudí se narodil přesně 25. 6. roku 1852, dle údajů databank v 9:30 UT. Slunce se nacházelo ve znamení Raka.  Když jsem toto zjistila, povrchně a prvoplánově mne to nenadchlo, no určitě ne jako jeho díla, spíše jsem si řekla, že na takovou osobnost, je Rak poměrně slabé, někdy až přecitlivělé znamení, no nicméně  – sluneční znamení z nikoho stejně geniální osobnost samo o sobě neudělá, takže rychle dále…Ascendent se usadil ve znamení Panny – tak to už pro mě bylo větší zklamání.

Suchá, chladná pannovská povaha? Asi mám někde chybu …Nemám. Kde se vzala až bláznivá obrazotvornost, která je pro něj tak typická…?

Ale …ono to bude někde…

Odmalinka si prý Gaudí žil tak trochu ve svém světě, do kolektivu dětí ve škole a vůbec do školy jako systému moc nezapadal. Jeho studijní výsledky byly průměrné. Učení ho moc nebavilo. Vyjma kreslení samozřejmě. Trávil spoustu času o samotě, v kouzelné, zelení překypující španělské přírodě, kamarády jakoby nepotřeboval, byl vždy spíš uzavřený. Málokdo chápal jeho vnitřní svět. Byl velmi vnímavý, na přírodu doslova napojený. Toto je dost charakteristické právě pro račí znamení. Jeho dětství bylo provázeno mnoha nemocemi, zvláště plicními infekcemi, což opět koresponduje se znamením Raka, neboť dle tradičních astrologických pouček „nejslabší „ děti, co se týká vitality se rodí právě ve znamení Raka. Tato „indispozice „ léty“ u Gaudího vyústila v revmatickou artritidu, která ho jistě také mj. také trochu vytěsňovala od běžných lidí. Představíte-li si, že žil v té době bez dnešních moderních léků, musel být jistě v některých obdobích sužován velmi nepříjemnými bolestmi, otoky apod., které mu ztěžovaly jeho práci. Gaudí, jak dokládají životopisci, toto řešil dietou – stal se z něho vegetarián, což bylo samozřejmě to nejlepší, co pro svůj organismus udělat. Myslím si také, že celoživotní dietní opatření mohlo paradoxně dodávat Gaudímu energii navíc, protože je známo, že když držíte očistnou kúru, přejdete na rostlinnou, odlehčenou stravu nebo držíte půst, energie vám nechybí, naopak, po několika dnech  pociťujete  její nadbytek. Někteří umělci období půstu označují dokonce za období, kdy pocítili příval tvůrčí energie, nápadů a inspirací. Půstem a askezí se smysly bystří a vše vnímáte mnohem intenzivněji.

Gaudího nemoc  podle mne mohla celkově být hnacím motorem pro jeho práci. Měl podle mne dvě možnosti – buď se nemoci poddat a žít trochu vyřazen ze společnosti, spíše přežívat nebo se nemoci vzepřít. Vybral si druhou možnost a jak už to tak bývá u některých lidí s handicapem, kteří se rozhodnou své postižení ignorovat, nakonec dokázal více než běžný smrtelník. Jeho nemoc byla určitě předurčena, dnes je artritida považována za autoimunitní onemocnění ,  a v  Gaudího horoskopu můžeme vidět v těsné blízkosti a v elevaci ( na nejvyšším místě horoskopu – nad obzorem), tři těžké planety  - tzv. škůdce ( Saturn, Uran a Pluto), kteří  jsou velmi aspektovaní.  Aspekty jsou navázány téměř na všechny planety . Ke cti zmíněných planet nutno říci, že se v horoskopu shlukly a vytvořily tzv. stellium v domě devátém, který běžně signuje  sklon k filozofickým otázkám života, náboženství (zaměření a vztah k Bohu si řešil Gaudí po celý život, a to právě i svými  díly), je to dům vyššího vzdělání ( Gaudí přes neveselé počátky školní vystudoval fakultu přírodovědeckou a architekturu) a hlavně silně obsazený  9.dům je základem pro velkou kariéru, proslavení člověka v jeho oboru.  Obsazení devátého domu je pro kariéru důležitější než obsazení domu desátého.

A ještě drobnosti k vylepšení pověsti  každé této „ošklivé“ planety zvlášť jen formou poznámek: Saturn dává ve spojení s Marsem systém a řád, tzv. „umanutost“, tak si to alespoň  představuji , dále předpoklad překonávat překážky, potřebu tvrdé práce, také přináší  osobnosti příklon k askezi celkově, Uran zase zrozenci  dává originalitu, nepředvídatelnost, reformátorské myšlenky, doslova boří staré, nefunkční, aby vytvořil nové a lepší, darem Pluta, vládce podsvětí, je pak nesmírná síla. Odtud snad „ posedlost“ prací, která Gaudímu neumožnila soukromý a rodinný život, která ho nutila  být „kariéristou“, posedlost, která mu naopak umožnila žít s jeho nemocí, tak jak žil, ta samá posedlost, troufám si říci, byla nakonec i příčinou jeho nešťastného konce, viz níže.

Sílu působení těchto tří planet aspektuje Mars v Panně na Ascendentu. Mars je na tyto planety navázán trigony, a to na všechny tři jmenované.

Mars v Panně bývá trochu chladnější, ale hlavně pracovitý. Gaudímu Mars na Ascendentu dává něco z Berana – akčnost, soutěživost, snahu obstát.

I toto bylo pro Gaudího určitě dost vysilující a zároveň dalším hnacím motorem – prosazovat se přese všechny překážky.  Byla mu dána beraní ctižádost, ambice, do jisté míry síla, odvaha jít i do konfliktu, aby si prosadil své. To vše zařídí Mars na Ascendentu v „pracovní „ Panně. Ještě jsem stále nezdůraznila další charakteristické slovo pro Gaudího život a právě pro znamení Panny – OBĚŤ. Gaudí se doslova obětoval svým vizím, umění, Bohu. Toto je pro Panny typické. Panny, které nenašly uplatnění v rodinném životě, se velmi často obětují  práci nebo víře, bohulibé činnost, najdeme je jako členy humanitárních sborů v zemích třetího světa nebo jako dobrovolníky ve válečných konfliktech. Mnohdy to funguje naopak, právě proto, že se obětovali, nejsou schopni už naplnit jiné oblasti svého osobního života. Dokonce i Panny, které svůj rodinný život žijí, se často dostávají do situace, kdy je na jejich pomoc odkázán někdo z jejich blízkých, i tady je tak se může „oběť“ realizovat.

Člověk s Marsem v Panně obvykle dbá na to, jak vypadá, na úpravu svého zevnějšku, jak na lidi působí on a jeho práce, život – jenže- pokud je Mars poškozen Neptunem, je vše trochu naopak. Člověk pak na tyto věci příliš nedbá, je mu jedno, jak na lidi působí. Gaudí byl znám jako přinejmenším podivín, trochu blázen, na ulici byste si ho, dle dobových záznamů, mohli potkat dosti neupraveného, splést si ho s člověkem pocházejícím ze sociálně slabších vrstev, snad i s bezdomovcem – nemohu tak posoudit. Nicméně tyto věci šly naprosto mimo něj.

Mj. Neptun je umístěný v 7. domě, domě partnerství, manželství a také sem spadají vztahy se společností obecně. Gaudí  byl (opět jen dobové pověsti) jednou blízko zasnoubení a jednou k zasnoubení mělo dokonce dojít, nicméně – k manželství nikdy nedošlo. Sám pak tvrdil, že k manželství nebyl stvořen. Jeho kariéra a povaha (opozice na workoholický Mars aspektovaný Plutem, Uranem, Saturnem) mu soukromý život v podstatě neumožňovaly. Také hodnocení Gaudího osoby je dodnes nejednoznačné, jakoby zamlžené Pro mnohé je geniální umělec, nejlepší architekt své doby, někteří odmítají přijmout, považují ho za blázna. Toto vše přináší Neptun. Neptun je planeta umělců, tvořivosti, ale člověk, který je pod jejím silným nebo negativním vlivem se také může octnout zcela mimo realitu, posouzení reality je mu ztíženo, některé oblasti života nebo svět jako celek jsou jakoby za mlhou, přes kterou lze vnímat skutečnost v nějakém smyslu zkresleně. Hranice mezi genialitou a šílenstvím je pak velmi křehká.  Každopádně jeho obrovskou originalitu, říkejme tedy genialitu, nemohou přehlédnout ani jeho odpůrci.

Gaudí měl, nutno říci štěstí, že se narodil do období, která měla dost upjatých staveb romantismu a dalších, mj. i neogotiky, ze které Gaudí také dlouho čerpal, doba přímo volala po změně.  Tehdejší atmosféra, hospodářský rozmach a tedy i dostatek bohatých lidí, kteří se rádi obklopovali „výjimečným“, především pak přímo osoba Gaudího největšího mecenáše a celoživotní spřízněné duše – Eusebio Guell – Gaudímu umožnili realizovat jeho vize a vytvořit tak zcela nový styl.

Také je známo, že nebyl příliš taktní a diplomatický, jak by mu Mars v Panně předepisoval.  Mars v Panně poškozený Neptunem způsobil, že mu bylo jedno, co si o něm a jeho dílech budou myslet ostatní, stále se nacházel v táhlých sporech se stavebními úřady, se kterými bojoval o každý detail svých staveb, někdy si nakonec provedl své. Např. sloupy jeho nejproslavenější budovy Casa Milá měl zakázáno „opřít“ do chodníku, čili už na obecním pozemku – no a dnes budova stojí a kde jsou její  opěrné sloupy, se můžete podívat sami. A tak to bylo v mnoha případech. Obdobné problémy měl v podstatě už při studiu architektury. Většinu zkoušek vinou své originality a bujné fantazii  absolvoval  s nejhorším hodnocením „vyhověl“. Při závěrečné zkoušce prý jeden z profesorů pronesl: „Buď jsme vychovali génia  nebo  blázna“. Takovéto nejednoznačné hodnocení  Gaudího pak přetrvávalo po celý jeho život a vlastně přetrvává dodnes.

Jen pro pořádek…Neptun ( planeta umělců, fantazie, senzitivity, snění , planeta věcí, které jsou tak trochu mimo běžnou realitu)je v Gaudího  horoskopu velmi  silný. Nachází se na descendentu, (čili na ose), pak v  7.domě (tedy  v  jednom z hlavních domů, kde se vliv planety zesiluje) a je umístěn v Rybách, kde je v tzv. domicilu, ve svém „domácím“ znamení.  Umístění v domicilu umožňuje planetě projevit se v životě člověka ve své přirozenosti, v plné síle. A pro úplnost – Neptun aspektuje v dobrých aspektech Slunce v Raku (samo o sobě citlivé), Uran (pokrokový, reformátorský, průkopnický, originální), Jupiter (planeta štěstí, úspěchu, rozšiřování, víry, studia apod.) a také již zmíněný Mars v Panně na Ascendentu. Gaudí se tedy nacházel pod silným neptunickým vlivem a tento vliv je v celém jeho životě a kariéře velmi znatelný, chtělo by se napsat vliv hmatatelný, ale to se právě u neuchopitelného, mlžného, a zároveň všeprostupujícího Neptuna zrovna nehodí.

Nemohu přejít ani to, že silný Neptun krom jiného dává člověku zrozenému pod jeho vlivem silné sociální cítění, člověk může tíhnout k socialistickým myšlenkám. Nejinak tomu bylo u Gaudího. Ačkoli se stal záhy úspěšným a tedy i bohatým, je známo, že po celý život nezapomněl na svůj velmi prostý původ a neodklonil se od prostých lidí.  Je doloženo, že byl příznivcem nového sociálního reformního hnutí, stal se členem dělnického sdružení Marató, pro nějž stavěl jednu ze svých prvních budov- ubytovnu pro dělníky. Jak symbolické… V mládí si také osvojil v té době moderní proticírkevní názory, aby se k víře po čase vrátil a svůj niterný vztah k Bohu pak oslavil a celoživotně tříbil stavbou katedrály Sagrada Familia. Byl také velký nacionalista, Katalánec každým coulem (i když poněkud netypického vzhledu – světlé vlasy a tmavěmodré oči – Rak a Panna na Ascendentu asi prosadily své a statný vzrůst – Mars na Ascendentu).

Ještě jeden osobní postřeh bych do této úvahy ráda zakomponovala. Když jsem stanula Gaudího stavbám tváří v tvář (hlavně bych jmenovala „La Pedreru“ neboli Casa Milá a také park Guell), byla jsem uchvácena tím, jak obrovské objemy hmoty byl Gaudí schopen pojmout, promyslet a prostě zpracovat. I když nebyl sochařem, jeho díla na mě jako celky působí právě velmi sochařsky. V hlavě mi hned proběhlo, že musel být zrozen pod vlivem znamení Býka nebo s ním být nějak propojen, neboť Býk umí s hmotou zacházet nejlépe, dává hmotě tvar, je spojen s přírodou zcela přirozeně, umí se na ni napojit. Toho je největším dokladem řekla bych právě Guellův park, kde respektuje přirozený růst, přičemž vyšel z dobově oblíbené tzv. anglické zahrady, která nahrazovala v předcházejícím období do detailů komponovanou a promyšlenou „romantickou „ zahradu. Silně obsazené znamení Býka má mnoho sochařů. Zde je přímo astrologicky napsáno, alespoň pro mne, že bude mít cit právě i pro zpracování železa (planety v Býku navázány na Mars).Gaudího dílo je mj. celé exaltovanou oslavou přírody a života vůbec, což je Býkům velmi vlastní.

Nemohla jsem se dočkat příjezdu domů, abych si zaopatřila alespoň základní data Gaudího  a  „zkontrovala“ své předpoklady. Při rozboru jeho horoskopu jsem zjistila, že Gaudí sice není zrozen ve znamení Býka, nemá ho ani v Ascendentu, nicméně v „úrodném a hmotném“ Býku má 3 planety –tedy  tzv. stellium (Saturn, Uran a Pluto)a tyto planety hovoří právě o velké kariéře. Takže…jsem spokojena.

Na závěr – smutný závěr.

O konci života Antoni Gaudího je známo, že byl dne 7.6.1926 zachycen a vláčen tramvají, když ponořen do svých myšlenek kráčel večerní Barcelonou, tak jako každý den do kostela ke své každodenní modlitbě (tyto procházky byly už od mládí Gaudího terapií  jeho artritických potíží).

Okolní lidé ve velmi prostě oblečeném starci nepoznali mistra Gaudího, který byl velmi slavný už ve své době, ani taxikář Gaudího v bezvědomí nechtěl odvézt do nemocnice. Nakonec se do nemocnice dostal, ovšem byl umístěn do oddělení pro chudinu. Když došlo po nějaké době k odhalení jeho pravé identity, chtěli lékaři pacienta samozřejmě převézt, ale Gaudí, který již nabyl vědomí a komunikoval, si to nepřál, prý se slovy: „Chci být nablízku obyčejným lidem.“

V době nehody a úmrtí se nacházel Uran na počátku jeho 8.domu (mj. dům smrti, zde čteme většinou i příčinu smrti) a do vždy nebezpečné konjunkce sem „ najíždí“ Mars . Uran sám o sobě může za náhlé, většinou neovlivnitelné nehody, když přičteme ještě záškodnické působení prudkého Marsu (nehody, zranění ostrými předměty , automobilové nehody, krev jako symbol), to samo by pro výklad kritického okamžiku stačilo. Zmíněná konjunkce Uranu a Marse z osmého domu přímo kvadrátuje (nepříznivý, napěťový aspekt) na nativní Merkur (myšlení) a tedy i na nativní Slunce (naše životní síla), které je s Merkurem v konjunkci. Dále bychom tu našli kvadrát tranzitivní Venuše na Venuši nativní atd. Nechci toto rozebírat do detailů, neboť přesnost vstupních údajů už neověříme.

Epilog

Jeho odkaz je stále živý, nedokončená Sagrada Familia se téměř devadesát let po jeho smrti stále staví. Nevíme sice, zda zcela podle jeho představ, ale alespoň podle jeho posledního přání, a to pouze z darů, což je blízké celé jeho životní filozofii.

A já děkuji za to, že jsem ji mohla spatřit na vlastní oči a tímto článkem se Gaudímu trochu poklonit a „strávit“ s géniem mému srdci blízkému nějaký čas a tudíž ho i lépe pochopit. (A doufám, že jsem ho trošku přiblížila i někomu dalšímu.)

Trochu patetické, ale to k jeho osobě také patří.:-)